PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slovní spojení „Lingua Mortis“ a RAGE patří k sobě neodmyslitelně již od roku 1996, kdy světlo světa spatřila stejnojmenná přelomová deska. Proč přelomová? Protože RAGE jako jedni z prvních přistoupili ke spojení metalu a symfonické hudby za využití živého tělesa (tehdy Pražského symfonického orchestru). Od té doby RAGE čas od času laškují se symfonickou múzou a výsledkem jsou buď velmi povedená alba („XIII“ a „Ghosts“) a EP „In Vain“ nebo ty nejlepší části dalších desek (suity „Lingua Mortis“ ze „Speak Of The Dead“ a „Empty Hollow“ ze „Strings To A Web“).
Píše se rok 2013 a RAGE se opět střetávají s Lingua Mortis. Jenže se nejedná o běžné řadové album, nýbrž o speciální koncepční projekt, kde jsou RAGE pouze jednou ze zúčastněných složek. Dodávám, že tou nejpodstatnější. K naší trojici Zuřivců se připojily vokalistky Jeannette Marchewka a Dana Harnge a záda jim kryjí dva orchestry ze Španělska a Ruska. Tolik line-up.
Pozorní čtenáři jistě postřehli, že zde padlo slovo koncepční. Ano, vězte, že album „LMO“ nás oblaží příběhem, a to dokonce na motivy skutečných událostí. Starý pardál Peavy Wagner, neboť on je výhradním tvůrcem textové složky, nás zavede do německého města Gelsenkirchenu roku 1599. Zde se, jako jinde v Evropě, konaly inkviziční procesy. Obětním beránkem je dobrotivá vdova po místním knězi, s níž na základě udání nehodné lůzy rázně zatočí neúprosný pan starosta, který se rád oddává lovu čarodějnic. V oblasti tvrdé muziky se sice nejedná o nic objevného (vzpomeňme např. na alba od KING DIAMOND nebo AVANTASIA), ale záleží na provedení. Peavy na to šel od lesa a nenaservíroval nám pouhé odvyprávění děje, nýbrž se na celou věc podíval z pohledu všech zainteresovaných stran, tj. páně starosty, nebohé vdovy i mrzké lůzy, jakož i nezúčastněného komentátora. Na závěr nechybí ani mravní katarze v kontextu událostí v současném světě.
Za hudební zaranžování alba lze Victora jako výhradního skladatele (s Peavyho dopomocí ve dvou skladbách) a spoluproducenta poplácat po ramenech za kvalitně odvedenou práci. Album nastavuje tu (hudebně) usměvavější tvář RAGE, neboť navzdory názvu a mediální prezentaci nejde o nic jiného než o RAGE s orchestrem a dvěma zpěvačkami navíc. Na poměry RAGE album působí až muzikálovým dojmem - např. ve famózním, emočně vypjatém duetu (a vrcholu alba) „Lament“ či jí předcházející písni „The Devil´s Bride“.
Instrumentální složka alba je samozřejmě na výši a skladbami se opět proplétají nervní Viktorova sóla, preludující kytara s klávesami, sekané riffy a Peavyho jistý hlasový výkon oscilující od klidného a citlivého projevu v „Lament“ po téměř deathový ryk ve „Scapegoat“, kde se z plyšového medvídka mění v rozzuřeného grizzlyho. Pestrou a košatou kulisu vytvářejí klávesy a samozřejmě v prvé řadě zúčastněná orchestrální tělesa. Dojde i na latinské sbory. Osvědčeným a úspěšně použitým prvkem je prolínání ženských vokálů a Peavyho hlubokého hlasu, který albu suverénně vévodí.
Nahrávce též sluší delší stopáž jednotlivých skladeb (všechny se s výjimkou instrumentální „Oremus“ pohybují mezi šesti až deseti minutami), která dává vyniknout nejen instrumentální zručnosti zúčastněných hudebníků, ale především náladě jednotlivých písní. A právě práce s vokály a emocemi v kombinaci s textem je tím trumfem, který přebíjí jistou rutinu některých v minulosti již slyšených melodií. Takhle má vypadat kvalitní kooperace metalové skupiny s orchestrem! Peavy a spol. mají jednu velkou výhodu. Cítí-li, že jejich běžná tvorba začíná pokulhávat, mohou bez ztráty tváře vsadit na symfonickou kartu. Tentokráte okořeněnou příběhem a ženskými vokály. RAGE tak opět (pod hlavičkou LINGUA MORTIS ORCHESTRA) úspěšně navázali na své předchozí symfonicko-metalové opusy.
Působení inkvizice v čarodějnických procesech ve zdařilém podání RAGE (pardon, LINGUA MORTIS) téměř volá po muzikálovém zpracování.
8 / 10
Peter "Peavy" Wagner
- zpěv, basa
Victor Smolski
- kytara, klávesy
André Hilgers
- bicí
Jeannette Marchewka
- zpěv
Dana Harnge
- zpěv
+ host
Henning Basse
- vokály
1. Cleansed By Fire
2. Scapegoat
3. The Devil´s Bride
4. Lament
5. Oremus
6. Witches´ Judge
7. Eye For An Eye
8. Afterglow
9. Straight To Hell (Bonus)
10. One More Time (Bonus)
LMO (2013)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 65:42
Produkce: Victor Smolski a Charlie Bauerfeind
Studio: Twilight Hall Studio, Krefeld
Tak parada toto sa podarilo. Po priemernom 21 to asi malokto cakal. Uz uvodna Cleansed by fire nasadi latku poriadne vysoko a album si ju drzi az po zaverecnu Afterglow. Fakt co skladba to pecka. The Devils bride ci sladacik Lament. Eye for an eye pozicala uvodny rif od Smolskeho solovky Heresy....nemam co kritizovat . Krasny digipak, slusne bonusove dvd.....davan 9
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.